Václav Brožík

Slavný český malíř

Narozen: 5.3. 1851 v Třemošné
Zemřel: 15.4. 1901 v Paříži

brozik

Nejznámější malíř historických námětů se narodil v třemošenském hamru ve velmi skromné rodině. I když zde prožil jen několik prvních let svého útlého dětství, hřeje nás vědomí, že je to náš krajan a pyšníme se tím, že jeho monumentální obrazy najdeme v královské loži Národního divadla, v Národním muzeu a především v reprezentační síni Staroměstské radnice v Praze. Tam jsou dva největší a nejznámější obrazy - „Odsouzení Mistra Jana Husa na koncilu kostnickém 6. července 1415“ a „Zvolení Jiříka Poděbradského za krále českého 2. března 1458“.

brozik_
Autor: J. Černý, 2001

Život Václava Brožíka byl plný zvratů a jeho biografie se čte jako román. Na pražské Akademii studoval za finanční pomoci suchdolského statkáře Alexandra Brandeise. Pětadvacetiletý přišel do Paříže bez znalosti francouzštiny, jen s podporou Albrechta z Kounic a s doporučením Františka Ladislava Riegra k Jaroslavu Čermákovi. Obdařen vynikajícím talentem - perfektně ovládal kresbu, štětec i barvu - cílevědomě směřoval k závratné kariéře. Už za dva roky získal na pařížském Salónu zlatou medaili za „Svatební poselství českého krále Ladislava k francouzskému dvoru krále Karla VII“ - (dnes ve sbírkách Pražského hradu). V listopadu 1879 se oženil s Hermínou Sedelmayerovou, dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy. Rázem se tak ocitl ve vysokých společenských kruzích Paříže. Žil mezi Prahou, kde byl od roku 1893 členem profesorského sboru Akademie, a Paříží, kde bydlel s rodinou na Champs Élysées. Často také pobýval na zámku d´Ambleville nedaleko Paříže u svého tchána. V roce 1896 byl zvolen členem francouzské Akademie mezi „čtyřicet nesmrtelných“, následujícího roku byl za obraz „Tu, felix Austria, Nube!“ povýšen ve Vídni císařem Františkem Josefem I. do šlechtického stavu. Zemřel několik týdnů po svých padesátých narozeninách. Pohřben je na hřbitově na Montmartu v Paříži.

Vedle historické malby se Brožík věnoval i portrétu. Vytvořil řadu podobizen rodinných příslušníků, dětí, přátel a známých osobností. V Brožíkových podobiznách pozorujeme silný vliv flámské portrétní barokové malby, zejména A. van Dycka. Stejně jako on měl Brožík smysl pro nádhernou úpravu šatu a také uměl barvou věrně zobrazit hedvábné látky, satény, samety, kožešiny a šperky.

Maloval také krajinu v různé denní a noční době. S lehkostí a snadností zaznamenával život na francouzském venkově. V nespočetných variantách zachycoval na plátno ranní odchody vesničanů do práce i jejich večerní návraty, práci na poli, ale také práci cestářů a sekáčů, stejně jako polední a večerní odpočinek při jídle.

Jeho doménou však zůstala historická plátna, na nichž vystupňoval barvu k ideální kráse. Svůj sen o malování obrovských pláten s nejvznešenějšími postavami historie proměnil ve skutečnost. Zažil slávu i uznání a zůstává nepřehlédnutelným fenoménem českého výtvarného umění.

Brožíkovo dílo je rozptýleno v soukromých i galerijních sbírkách v Evropě, USA i v Čechách. Nejucelenější sbírky v Čechách vlastní Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy a Západočeská galerie v Plzni. Brožíkovy obrazy můžeme především vidět v expozici zámku v Troji, ve Veletržním paláci v Praze a samozřejmě na Staroměstské radnici v Praze.

Brožíkův rodný dům

Třemošná, Brožíkova ulice č. 57

V tomto neutěšeném stavu byl rodný dům slavného českého malíře Václava Brožíka ještě v nedávné době.

Po letech usilovného jednání představitelů města Třemošná i Společností malíře Václava Brožíka s majitelem rodného domu Václava Brožíka, kdy dům dále chátral a chátral, se konečně podařilo v roce 2010 uzavřít smlouvu o dlouhodobém pronájmu domu městu Třemošná. A tak konečně mohly být v srpnu 2011 zahájeny práce na jeho opravě.